Vztahy a intimita

Společné rodinné procházky to je tak staromódní téma, že se o něm v dnešní osvícené době snad ani nehodí psát. Jednak se dnes už moc nechodí, jednak na takové zbytečnosti není čas a jednak z procházky přece nic nemáme – žádný viditelný nebo hmotný zisk. Jediní, kdo ještě tak chodí na procházky, jsou maminky s malinkými dětmi v kočárcích a důchodci. Ale rozumní zaměstnaní lidé? Proč by to propána dělali?

Znám rodiny, kde se ke společnému stolu scházejí tak jedině o Vánocích. Každý si jí ve svém koutě u svého monitoru. Je to škoda? Nebo je to dneska už jedno, je jiná doba a už se nenosí čekat na sebe s jídlem, trapně sedět všichni u prostřeného stolu a dodržovat nějaké společenské normy z feudálních dob?

Od 1. září se v mnoha městěch mění jízdní řády městské hromadné dopravy. Některé obchody a provozy mají déle otevřeno, některé zahájí činnost, jiné zavřou docela. Začátek školního roku se nikdy netýká pouze školáků, studentů a učitelů. Datum 1. září je pěknou možností pro předěl. Startovní čarou pro změnu. Šancí pro nový začátek.

Někdy se z dovolené vracíme ještě unavenější, než když jsme na ni odjížděli. Vyčerpávající cesta, nervozita z balení a loučení, časový posun, stres z návratu do kolotoče povinností, to všechno dokáže člověka obstojně zničit. Jak tedy období odpočinku rozvrhnout, aby se člověk z dovolené navracel spokojený a svěží?

Dneska jsem posekla trávník na celé zahradě. Hned jak jsem ráno vstala, bylo jasné, že nastal přesně ten den, kdy se hodí nasnídat se na balkóně a pak hned vyrazit ven. Sečení trávy patří k mým zamilovaným rekreačním činnostem. Kdysi před lety jsem k svátku matek dostala elektrickou strunnou sekačku na trávu a od té doby pečuju o trávník na celé ploše společné zahrady.

Dneska byl ale uspěchaný den. K obědu jsem stihla udělat jen instantní polívku. Na víc jsem neměla čas. Nemám totiž mikrovlnnou troubu, abych mohla bleskově ohřát zmražené jídlo. Instantní polívka je sice nechutná záležitost, ale šetří čas. Stačí rychlovarná konvice, miska a pytlík směsi. Horkou vodou jsem si zalila v hrnečku ještě instantní čaj. Louhovat opravdový čaj trvá moc dlouho, instantní je hned. Nechutná jako opravdový, ale je to něco teplého do žaludku.

Kdo by si vybíral manžela nebo manželkuj podle jeho nebo jejích příbuzných? V té době na to nikdo nemyslí, že s manželem, manželkou si bere také jeho příbuzné. Jasně, že ne! Nebereme si přece s manželem ještě i jeho přepečlivou matku, panovačného otce, jeho nemožnou starší sestru a houf dalších trapných příbuzných. Jenže jak to, že nám už brzy po svatbě otravují život?

Mnoha otcům v České republice dochází trpělivost. Už nechtějí jenom přihlížet, jak je manželka nebo exmanželka svými vymyšlenými obviněními ponižuje a připravuje o podíl na výchově dětí.  Vyplývá to ze zkušeností policistů a soudců, před kterými se otcové přestávají stydět a na své případy otevřeně upozorňují. Zjistila to výzkumem agentura Commservis.com, která prováděla několik měsíců kvalitativní a kvantitativní mapování situace v oblasti domácího násilí.

Proč se na dovolené vyhrotí tolik zdánlivě bezvýznamných rozporů? Jak to, že v těch pár dnech klidu jsme nervózní jak psi? Je možné, že v cizím prostředí na sebe budeme s manželem jako cizí? Nebylo by ono nakonec lepší jezdit na dovolenou každý zvlášť?