Ježibabina chaloupka aneb Můj nejstarší syn

Rozhodla jsem se konečně taky něco napsat ..No ,z větší části to jen opíšu od syna,ale pochopíte proč . Chci vám ho představit ze všech možných stran .

Jmenuje se Jenda a letos mu bude 13 let..Je zanícený bunkrolog (kdo ví ,co to je?) ,machr přes počítače ,od malička má rád vláčky a elektriku . Je dysgrafik ,majitel nekoordinovaných pohybů při čemkoliv a nerovnoměrně rozvinutá osobnost -čili kříženec génia a nešiky ,řečeno kulantně. Taky je to uzlíček pocitů a citů,které se nebojí dávat najevo. 

A teď k té chaloupce -je to jeho slohovka ,kterou musel asi 3x číst před třídou,protože učitelka češtiny (se kterou od začátku školního roku hooodně bojoval )byla tím textem naprosto unešená....Tak dost mých slov a teď Jenda :

Ježibabina chalouka

 V jistém kouzelném lese ležela prastará chaloupa.Nebyla to chaloupka obyčejná.Bydlela v ní ježibaba.Nebyla velká ani malá.Naměla zrovna nejhezčí vzhled .

 Pokud se k ní i přes má varování vydáte,naskytne se vám strašidelný pohled.Chaloupka je celá prohnilá.Když otevřete její rozvrzané a prohnilé dveře ,uvidíte malou místnůstku.V této místnůstce je hned vedle dveří létající koště. Na levé straně je velká kamená pec ,u níž stojí kovová velká lopata.Naproti dveřím je polička s velkými,těžkými knihami kouzel . Pod poličkou je stůl a rozvrzaná židle.Na pravé straně je věšáček,na kterém je děravá čepice.Pod věšáčkem ležel velký tlustý černý kocour. A když se podíváte nad sebe ,uvidíte děravou doškovou střechu,která ležela na prohnilých trámech.Dále je zde vidět střešní okno, kterým čarodějnice vylétávala za mladých let ven.

 Nyní však již ježibabu na obloze neuvidíte.Je totiž stará a rozvrzaná jako ta chaloupka,která nás svým vzhledem spíše odradí ,než přiláká k návštěvě. Ježibaba o hosty stejně nestojí... 

Skore: | Hlasy: 1